Vymezení pojmu lobbing

Představujeme jeden z textů z naší druhé brožury o lobbingu.

Vymezení pojmu lobbing 1)

Marek Gajdoš

Lobbing a aktivity s ním spojené se v současné Evropě stávají běžnou součástí každodenního politického života. „Podle některých odhadů se v Bruselu pohybuje třináct tisíc lobbistů. Po Washingtonu je Brusel druhým největším lobbistickým centrem.“2). Mezi lobbisty najdeme samozřejmě jak zástupce ziskového sektoru, tak zástupce neziskových organizací. Lobbing, který se vyhýbá nekalým praktikám a je znám jako spolehlivý zdroj odborných expertíz, může být zároveň považován za legitimní nástroj k prosazování legislativních změn. Samozřejmě to neplatí pouze o lobbingu na evropské úrovni, ale i o lobbingu na národní úrovni.

Často však, bohužel, dochází k určitému neporozumění významu slova lobbing jak ze strany médií, tak ze strany nejširší veřejnosti. Lobbing je směšován s korupcí a považován za něco nebezpečného. Za mnohé to velmi dobře ilustruje Ivan Hoffman v Ranní poznámce vysílané na radiu ČR1 Radiožurnál 26. února 2004, ve které komentoval výběr Pavla Teličky na post komisaře EU těmito slovy: „Podstatnější než někdejší politická příslušnost bude jeho schopnost čelit obrovským lobbistickým tlakům různých korporací či zájmových skupin, a to v zájmu nikoli pouze našem, ale v zájmu občanů třiceti zemí rozšířené Unie.“

Jak vymezit definici lobbingu, která by co nejvýstižněji zachytila jeho podstatu a přitom nenabízela možnost záměny s korupčním chováním? Najít v zahraniční literatuře, natož pak české, definici, která by vystihovala podstatu lobbingu a která by neopomíjela některý z podstatných elementů tohoto pojmu, lze jen velmi obtížně.

Pod heslem lobby tak najdeme například v Akademickém slovníku cizích slov tuto definici: „Skupina, která provozuje lobbismus (systém ovlivňování poslanců ve prospěch určité skupiny); nátlaková skupina (původně v parlamentu) prosazující svoje zájmy zákulisním jednáním; zájmová skupina vlivných osob vůbec.“3) Kateřina Šafaříková ve své práci označuje tuto definici za velmi nepřesnou. V první části zužuje okruh ovlivňovaných osob pouze na poslance a ve druhé části spojuje lobbing a priori s něčím nemorálním až nelegálním. Tato část definice však dost přesně odráží vnímání lobbingu českou veřejností a médii. V neposlední řadě úplně vynechává jakoukoliv zmínku o záměru nebo účelu lobbingu.4) Nevylučuje však ze skupin, které jako aktéři lobbingu přicházejí v úvahu, neziskové organizace.

To je zase jedním z nedostatků definice uváděné v Encyklopedii Britannica, která na druhé straně pojímá lobbing jako legální součást politického systému, jak je tento fenomén přijímán ve Velké Británii: „Jakýkoliv pokus jedinců nebo zájmových skupin soukromého charakteru ovlivnit rozhodování vlády; ve svém původním významu zmiňován jako snahy ovlivnit hlasování zákonodárců v kuloárech zákonodárné komory parlamentu. Lobbing je v určité formě nepostradatelnou součástí jakéhokoliv politického systému.“5) Tato definice nevylučuje z okruhu možných aktérů lobbingu všechny neziskové organizace, ale pouze ty, které pracují na principu veřejné prospěšnosti, tzn. že připouští působení vzájemně prospěšných organizací.

Jinou definici především ve vztahu k evropskému lobbingu a Evropské unii uvádí Olivier de Schutter, profesor Evropského práva na univerzitách ve Florencii, Štrasburku a Lovani: „Za činnost spočívající v ovlivňování je obecně považována typická činnost zájmových skupin, která má za cíl ovlivňovat legislativní a rozhodovací proces EU z pohledu prosazení jejich zájmů, které jsou hypoteticky považovány za odlišné od obecnějších komunitárních zájmů. Jestliže činnost spočívající v lobbingu může nabýt různých podob, pak je na místě odlišovat od sebe tzv. podpůrné skupiny (veřejně prospěšné), které se zaměřují na podporu jedné problematiky (sociální vyloučení, rasismus a xenofobie, podpora lidských práv, životní prostředí, atd.) a zájmové skupiny (vzájemně prospěšné), které zastupují pouze zájmy svých členů (například komerční prostředí, odbory nebo národní a korporativní organizace).“6) Ani tato definice však plně nevyčerpává pojem lobbingu. Její hlavní nedostatek spatřuji v nejasném vymezení a rozdělení jednotlivých typů skupin, jak těch zaměřených na prosazování obecně prospěšných cílů, tak skupin prosazujících soukromé zájmy.

„Ideální“ definice lobbingu by tedy měla postihnout:

1) vymezení lobbingu vůči korupci;

2) vymezení lobbingu vůči reprezentaci prostřednictvím volených zástupců;

3) vymezení lobbingu jako zdroje informací a odborných expertíz;

4) jasné vymezení aktérů lobbingu, které tuto skupinu nezužuje pouze na tzv. komerční lobbisty či na lobbisty prosazující vlastní zájmy, ale jejíž součástí také je skupina lobbistů, kteří nelobbují pouze ve vlastním zájmu;

5) vymezení cílů lobbingu.

Těmto uvedeným bodů nejlépe vyhovuje definice odborníka na problematiku lobbingu na evropské úrovni Luigiho Graziana, který tento pojem vykládá následovně: „Lobbing je specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb; ve své povaze velmi odlišná od obecné nespecializované reprezentace, kterou zajišťují volení zástupci. Jako reprezentant partikulárních zájmů lobbista dodává informace a technicko-odborné expertízy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace.“7)

Dalším problémem, se kterým se určitě setkáme při vyhledávání různých definic lobbingu v české literatuře, je neustálenost ortografické podoby tohoto pojmu. Je způsobena jeho poměrně krátkou „historií“ v českém politickém slovníku a přejímáním tohoto výrazu z anglického jazyka. V literatuře se můžeme setkat jak s formou lobbying (z anglického jazyka), tak s formou lobbing. Ústav pro jazyk český se přiklání k formě lobbing.8)

Poznámky:

1) Výňatek z publikace Marek Gajdoš, Lobbing neziskových organizací v Evropské unii, Praha 2004, UK FHS, diplomová práce.

2) Raphael Minder, „New Rules for the Power Game“, Financal Times, 16. září 2002, str. 9.

3) J. Kraus, V. Petráčková, Akademický slovník cizích slov, Academia Praha, 1995.

4) Kateřina Šafaříková, Lobbing v institucích Evropské unie a jeho regulace, Praha 2002, UK FSV, diplomová práce, str. 10.

5) „Any attempt by individuals or private interest groups to influence the decisions of government; in its original meaning it referred to efforts to influence the votes of legislators, generally in the lobby outside the legislative chamber. Lobbying in some form is inevitable in any political system.“ http://www.britannica.com/eb/article?eu=49829.

6) „Le travail d’influence est généralement compris comme la pratique consistant pour des groupes d’interets a influencer le processus de legislation et d’adjudication communautaires en vue de l’avancement de leurs interets propres, ces interets propres etant considéres par hypothese comme distincts des interets communautaires plus generaux. Si le travail de lobbying peut prendre differentes formes, encore convient-il de distinguer ce qu on appelle les groupes de promotion, qui assument la défense d’une cause (l’exclusion sociale, le racisme et la xenophobie, la promotion de droit d’homme, de l’environnement, etc. ), et les groupes d’interets, visant a la defense des interets exclusifs de leurs members (par exemple les milieux d’affaires, les syndicats, les organisations nationales ou corporatistes, etc.).“ Olivier de Schuter, „La fonction des groupes de pression dans la Communauté européenne“, Courrier hebdomadaire du CRISP, č. 1398–1399, v: Christophe Degryse, Dictionnaire de l’Union européenne, Brusel 1995.

7) Luigi Graziano, „Lobbying and the Public Interest“, v: P.-H. Claeys, C. Gobin, I. Smets, P. Winand, Lobbyisme, pluralisme et intégration européenne/Lobbying, Pluralism and European Integration, PIE-EIP, Brusel 1998, str. 43.

8) Dotaz na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (poradna@ujc.cas.cz). Odpověď: píšeme lobbing, lobby, lobbista, lobbistický atd.